Proboha zase něco!
Nechápu, co dělám!
Dneska jsem první den pořádně doma, předevčírem jsem byla u Léni, a včera u Terezky, mezitím jsem byla v Olomouci v aquaparku, dneska na bowlingu. Pořád něco dělám a nemám z toho absolutně žádnou radost. Za poslední týden jsem toho stihla víc, než za celej rok, ale nepřináší i to ten pocit štěstí, pro kterej jsem to vždycky dělala. Asi jsem nevděčná, nebo nevim. Vlastně jsem se dneska chtěla rozbrečet. Cestou z bowlingu jsem jela s V., kterej se znal s řidičem, tak jsem si s ním povídala a řidič do toho občas něco přikecl. Byl takovej mladej, asi to měl jako brigádu. Pořád něco valil, přitom já měla tak akorát náladu se jít někam zapíchnout, jenže on mě prostě nenechal na pokoji, a furt do mě valil něco, jestli vstávám ve tři ráno, abych viděla východ slunce a pak mě obvinil, že jsem blbá, že do půl druhé někde kalím a pak nemám ani čas na něco tak krásnýho. Měla jsem chuť ho vyfuckovat, ale místo toho jsem se smála, a dělala, že mě jeho kecy hrozně zajímají. Cestou domů, jsem si točila deštníkem a říkala jsem si, jak je fajn, že jsem dlouho neměla špatnou náladu. A víte co teď dělám? Hledám energetickou hodnotu pizzy. Jsem posedlá hubnutím. Taky poslouchám Jamese Blunta a chce se mi brečet. 56 kg na 168 cm. Nezájem! Kéžby! Jsem posedlá tím, že když stojím s nohama u sebe dotýkají se mi stehna, jsem posedlá tím, že udělám jenom 70 sklapovaček po sobě, jsem posedlá tím, že jsem dneska snědla marsku.
Doprdele!
Mám tak strašnou chuť nadávat, ale nemůžu. Mám tak strašnou chuť být na všechny protivná, ale místo toho se schovám za srdečnej úsměv od ucha k uchu a dělám, že je mi fajn. Občas něco plácnu, aby ostatním nebylo divný, že mlčím a jinak je mi všechno jedno.
Chci jít běhat, ale prší. Chci jít běhat v dešti, ale kotník je furt v prdeli. Chci, chci, chci!
Bojím se sama sebe, bojím se co udělám příští chvíli, že se mi to všechno vymkne z rukou.
K.
jelizaveta | 
eM. | 
jelizaveta | 
Zde hledá
Kašli na hubnutí. 70 sklapovaček za sebou? To bych neudělala ani pod hrozbou smrti. Váha je největší blbost co lidi vymysleli, váha ti neřekne jak vypadáš. Navíc tolik kolik píšeš je úplně normální. Takže tolik asi k tomu.
A tu náladu mám stejnou. Jsou prostě chvíle kdy je člověku špatně a přesto se pořád usmívá a dělá jak je mu dobře. Nebo ten pocit když se mě všechno daří a já nic necítím. Prázdno, žádnej dobrej pocit. Ale ono to někdy skončí, určitě. Lidi se radují z cizího neštěstí, je to hloupé, ale jsem ráda, že nejsu sama.
Chtěla jsem jít na kolo, ale prší. Už aby bylo jaro (a nejen to kalendářní).