na Blog.cz

Čauky. Kája je zpět s velkým elánem, energií a kupou dobré nálady.

Asi bych měla podle zvyku začít od rána.

Rozbila se mi čelenka.

Mám ráda rána jako dnešní. Vzbudím se deset minut před budíkem, chvíli ležím a vstanu. Vyčistím si zuby, sním instantní ovesnou kaši, navleču na sebe, co první najdu a po cestě na autobus si maluju řasy.

Zítra hrajem finále.

Radši už půjdu, protože vám nechci zaspamovat už tak dost namáhanej mozek, výlevy svého myšlení :D

Nechápu, co dělám!

Dneska jsem první den pořádně doma, předevčírem jsem byla u Léni, a včera u Terezky, mezitím jsem byla v Olomouci v aquaparku, dneska na bowlingu. Pořád něco dělám a nemám z toho absolutně žádnou radost. Za poslední týden jsem toho stihla víc, než za celej rok, ale nepřináší i to ten pocit štěstí, pro kterej jsem to vždycky dělala. Asi jsem nevděčná, nebo nevim. Vlastně jsem se dneska chtěla rozbrečet. Cestou z bowlingu jsem jela s V., kterej se znal s řidičem, tak jsem si s ním povídala a řidič do toho občas něco přikecl. Byl takovej mladej, asi to měl jako brigádu. Pořád něco valil, přitom já měla tak akorát náladu se jít někam zapíchnout, jenže on mě prostě nenechal na pokoji, a furt do mě valil něco, jestli vstávám ve tři ráno, abych viděla východ slunce a pak mě obvinil, že jsem blbá, že do půl druhé někde kalím a pak nemám ani čas na něco tak krásnýho. Měla jsem chuť ho vyfuckovat, ale místo toho jsem se smála, a dělala, že mě jeho kecy hrozně zajímají. Cestou domů, jsem si točila deštníkem a říkala jsem si, jak je fajn, že jsem dlouho neměla špatnou náladu. A víte co teď dělám? Hledám energetickou hodnotu pizzy. Jsem posedlá hubnutím. Taky poslouchám Jamese Blunta a chce se mi brečet. 56 kg na 168 cm. Nezájem! Kéžby! Jsem posedlá tím, že když stojím s nohama u sebe dotýkají se mi stehna, jsem posedlá tím, že udělám jenom 70 sklapovaček po sobě, jsem posedlá tím, že jsem dneska snědla marsku.

Vrátila jsem se z Plzně. Živá, zdravá, divná.

Kde začít? Asi cestou. Nakonec jsem musela 2,5 hodiny přežít s Dračí doupětem, ale byla to ještě větší sračka, než jsem myslela, takže jsem se po asi deseti minutách smíchu přestala dívat. Jaká škoda, přišla jsem o kvalitní film!

Zpátky k Praze....V tom metru je to takový bludiště, že to ani není možný. Navíc se metrem z Florence do Zličína jede 25 minut (a to je ještě k tomu to metro hoodně rychlý) což znamená něco jako z Brna do Šlapanic, takže Praha musí být velká jako prase.

Naopak Plzeň je oproti tomu jako vesnička. Všude se dalo jakž takž dojít pěšky ( to ale nikdo nepočítal s tím, že se mně i sestře sedře pata, takže pro nás i pár metrů vzdálenej obchoďák bude dlouhá cesta :D). Ovšem je to moc pěkný město. Takový menší Brno, bez počmáraných zdí a hnusných komunistických staveb. Jsou tam takový ty původní, dokonalý vysoký domy, židovská katedrála, a je tam sloučená moderní architektura s tou starší a je to krásný.

Vlastně jsme tam byly jenom 3 dny z toho jenom jeden celej, takže nemám moc zážitků a ták.

I přes krásnou Plzeň jsem strašně uvítala, když jsem viděla Brno. A jakmile jsem vystoupila z autobusu na Grandu s vědomím, že můžu jít kamkoli a skoro vždycky budu vědět, kde jsem, mi bylo prostě nejlíp. A to jsem byla pryč jenom 3 dny! :D :D

Tak se smějte děcka :)

K.

ÁÁÁÁjo....:D

Víte jak to chodí u nás v těláku? Když někdo necvičí, tak dělá poskoka těm co cvičí, takže ti co cvičí dělají ve své podstatě hovno, a my choří je obskakujeme! Jaká nepsravedlnost!

Ale vážně, jaká je logika v tom, že mu donesu omluvenu s tím, že jsem po výronu, a on mě nechá dotahat takový ty metrákový žíněnky (váží snad 100 kilo!!! grrrrr) a takový si tahejte tři. Jo to je ještě ok, jenže ony jsou tak chytře zasunutý kdesi pod bradlama, takže bylo jenom zásluhou mého dokonalého mozku, že jsem na ně nešlápla a neudělala si výron znova.

Zítra píšem scénář na téma láska. Aha. Jo hezký, že my máme takovou sračku, že to ani nejde. Jako původně to mělo být seriózní drama o dvou homosexuálech, ale radši se ani neptejte, co z toho vzniklo.

Ale vás to stejně nezajímá :D.

Poslední dobou nás nechávají ve škole nějak v klidu. Je to tím, nebo už jsem si zvykla? Spíš sem se odvykla učit. Hehe, už ani neotevřu ten blbej úkolníček, abych se podívala, co vlastně máme za úkoly.

11. 3.

Po tréninku. Ajo :D Hezký, že mi ten kontík zase natekl jak kráva. Ale nebolí! Prostě má jeden týden na to, aby byl ok a pak už mě nezajímá!

Vlastně nemá tak úplně týden. V neděli odjíždím za tátou ( ne, naši /pořád ještě/ nejsou rozvedení, on tam ale pracuje) do Plzně, vzhledem k tomu, že on je takovej pohodář a slíbil nám kino, obědy v restauracích, prohlídku Plzně a ještě k tomu mu přišla zásilka asi 500 krocanů/croissantů který tam čekaj na mě se sestrou jsem nemohla odolat. Vracím se v úterý, takže doufám že stihnem aspoň to kino :D Ve Student Agency dávají S čerty nejsou žerty/Dračí doupě, a to má na čsfd asi 28%, takže vsadím na klasiku a 3 hodiny strávím s pohádkou :D :D. Sice jsem chtěla jet na hory, ale tak no.....Lehká improvizace :D :D Tak užívejte prázdniny :)

P.S.: eM. díky za tvůj pozitivní komentář, konečně jsem se dokopala k tomu, napsat článek :)

K.